Michal - Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a oblaka bílá rychleji než kde jinde plují... jedna z nejslavnějších vět Jaroslava Foglara, spisovatele mého mládí, by tady asi nedošla takového pochopení jako v našich končinách. Nebe je totiž modré natolik, že po něm oblaka bílá plují jen zřídkakdy, natožpak rychle, a protože jsme tu přibližně ve 2000 metrech nad mořem, ani tak vysoké to nebe nebude. Ačkoliv, počkejte si do večera, a když vydržíte ještě pár hodin do půlnoci a stoupnete si pod hvězdnou oblohu, skutečně si připadáte v té záplavě blikajících světýlek jaksi maličcí.

Městečko Alpine ve státě Wyoming má kolem pěti set obyvatel. Leží v malebném údolíčku, jímž protéká prozatím značně kalná Snake river, která se na konci vesnice rozlévá v obrovskou přehradu. Ještěže jsme se jí nepokusili objet na kole, jak jsme to měli jedno volné odpoledne v plánu, protože jsme kolem ní o pár dní později jeli autem asi dvacet minut. A to jen po jedné její straně. Hory okolo vyhlížejí divoce, ale vcelku přístupně a s výjimkou sněhem pocukrovaných vrcholků se na horském slunci zelenají, kam až oko dohlédne. Sníh z nich definitivně slezl teprve pár dní před naším příjezdem, od té doby ale do jejich strání nemilosrdně pálí sluníčko. A nejen do nich. Téměř 100°F vypálilo Markovi do ramenou svůj pozdrav, a i když nevíme, kolik je to přesně Celsia, věřte nám, že na naší osobní stupnici už svítí kritický stav. Opalovací krém jsme si pochopitelně všichni nechali v Teplicích u dveří, nebo se nám zrovna kvůli němu nedařilo zavřít kufr, zkrátka ho nikdo nevzal, a tak je na prvním místě našeho seznamu pro příští nákup.

Už jsme si zvykli, že na nákup čehokoliv musíme na kolech, do jediného místního obchodu přes most za řeku. Pak jsou tu dvě benzínové stanice, nějakej bar, pizzerie, pošta, pár dalších chatek pochybného účelu a jinak se tu daří rodinným domkům, hotelům, motelům apod. Vzhledem k okolní přírodě se není hustotě turistů proč divit a komu by nestačil výhled na přehradu a okolí, může sednout do auta a vydat se na sever, směrem k Jacksonu, kde se naskýtají nezapomenutelné zážitky ve dvou národních parcích – Teton NP a Yellowston NP. Na ty máme ale prozatím dost času. Prozatím se musíme spokojit s naším domečkem ve Flying Saddle Resort. Pojďte k nám na návštěvu :o)

Flying Saddle Resort je komplex stojící na začátku Alpine, když přijíždíte od Jacksonu, a tvoří ho hlavní budova s restaurací, recepcí a venkovní terasou, dále podélný bungalov s dvaceti pokoji čtyřhvězdičkové kvality a nyní se připravuje šest dřevěných chatek a hotel o cca čtyřiceti pokojích téže kvality jako bungalov. Proto je všechno okolo nás prozatím rozkopané. Hotel se bude otevírat 1. července a silnice okolo by měla být dokončena 14. července. Krom těchto budov, které jsou určené pro hosty, se vedle nově připravované budovy krčí sklad, též zvaný „hangár“, odkud taháme veškeré vybavení do nových pokojů a vedle hangáru stojí náš dvoupatrový„employee house“ neboli domek pro zaměstnance. Na každém patře jsou jen dva apartmány, vždy proti sobě a v každém jsou dva dvoulůžkové pokoje, obývák, kuchyň se stolem a židlemi a koupelna. Štěstí nám přeje, a tak vás můžeme pozvat do apartmánu, kterému kralujeme jen my tři. Petra s Markem bydlí v jednom a já ve druhém pokoji a hádejte, kde bejvá víc uklizeno ;o) Nejdrsnějším úklidem prošel ale pokoj na začátku, hned druhý den poté, co jsme se nastěhovali. První den nám bylo jedno, kam upadnem, hlavně že to bude měkký. Ale druhý den jsme měli jasno. Zelený nesympatický koberec byl prošlapaný špínou, po pokojích se válely papíry, šroubky a nářadí po dělnících, nádobímu jsme moc nevěřili a na záchod se Petra málem štítila sáhnout, protože nám tam viditelně dělníci nenechali jenom nářadí (no a hádejte, kdo to nakonec musel umejvat... že já se na to...). Já měl na svém pokoji dvojpostel (letiště), a protože hrozilo, že se mnou bude na pokoji bydlet Tyson, jeden z místních barmanů, nehodlal jsem riskovat, že se jednou dostaneme blíž než by mi bývalo milé. A tak jsem stěhoval postele od sebe, zatímco Marek s Petrou dělali přesný opak. Ne, nechtěli do mýho pokoje, takže se neptejte, proč tak složitě, když jsme si mohli jen vyměnit pokoje ;o) Oželel jsem kvůli Markovi jednu z malých skříněk, protože jsem jí nepotřeboval, ale jak to viděla Petra, hned by chtěla taky, tak udělala v mým pokoji takovou generálku, že jsem byl rád, že mi pak zbyly aspoň matrace na postelích :oP Své hnízdečko lásky :oD měli rychleji než já, a tak jsme se společně vrhli ještě na obývák. Rezolutně jsme odmítli starý zelený koberec, a tak letěl z okna. Pod ním se objevila dlouhá vlákna příjemného béžového koberce, však zcela zanesená špínou. Hledali jsme vysavač, ale marně. Snad až druhý nebo třetí den nám Ed, náš nejvyšší šéf na FSR, poslal do apartmánu vysavač i s Mexičankou, která pod naším dohledem koberec kaž takž vyčistila. Byli bychom možná bývali radši jen ten vysavač. Apartmán poté konečně prokoukl, já jsem si ještě doladil pokoj, zbytečné věci, jako prožranou karimatku, potrhaný spacák a spoustu jiných hloupostí, jsme naházeli do krabic a vyhodili nebo odnesli do hangáru a náš byteček na další tři měsíce byl připraven.

Prozatím si v něm namůžeme na nic stěžovat, některé zvláštnosti si nechám zase do jiného článku. Myslím, že výmluvnější než můj popis budou přiložené fotografie, takže si udělejte obrázek sami. Ráno co ráno odtud vycházíme do práce a večer se unavení vracíme. Pochvalujeme si soukromí, jen občas se zamyslíme prakticky a přiznáváme si, že z hlediska jazyka je to jednoznačně mínus. Apartmánem zní od rána do večera čeština, a protože naproti bydlí další dva Češi a nyní nově pod námi dva Slováci, asi se to jen tak nezmění. Pod námi bydlí krom slovenského páru ještě americký pár a naproti nim pak náš supervizor, Tim, se svou přítelkyní.