Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maintenance a Housekeeping - práce všeho druhu

9. 7. 2008

Michal - Ačkoliv na našich stránkách vzkazů momentálně moc nepřibývá, v osobních rozhovorech jsou vaše dotazy na naši práci vcelku časté, a tak vás můžeme potěšit, že vás nyní čeká výčet snad úplně všeho, co jsme tu dělali, a pokud jste někdy hádali, co by to tak asi mohlo být, vynásobte to třikrát a ještě si k tomu dvě práce vymyslete. Proměnlivost k naší práci zkrátka nevyhnutelně patří, a tak třeba Petru v jednu chvíli vidíte v bílých gumových rukavicích umývat záchody, ale za pět minut už se na vás převlečená do modré košile příjemně usmívá z recepce a vyřizuje vaši žádost o ubytování, protože to prostě bylo potřeba. Je to jeden z extrémů, ale už jsme byli nejednou náhle odvolaní někam zcela jinam. Všechno ale popořádku, abychom vám nezamotali hlavu.

Když jsme přijeli do Flying Saddle Resort, já a Marek jsem byli okamžitě zařazeni do skupinky Maintenance (Údržba) pod kutila Tima a Petra si začala zvykat na Housekeeping (Úklid pokojů), kde potkala dvě vcelku sympatické Mexičanky, Rozalbu a Esperanzu. Budu dále pokračovat Petrou, poněvadž dáma má přeci jen přednost :o)

Petra si na práci pokojské ani příliš nestěžovala, docela rychle se zaučila a ráno co ráno vycházela do práce s podvědomým přáním, aby někde na polštáři, vedle umyvadla nebo na skříňce našla alespoň dolar nějakého toho dýžka (angl. tip) na přilepšenou. Přesto je častěji zklamaná, protože narozdíl od pobočky v Jacksonu, kde si holky vydělají na tipech v průměru kolem 30$ za den, hosté v Alpine jsou jaksi nevychovaní a Petra si na tipech prozatím vydělala dohromady tak deset dolarů. Vzhledem k výdělku holek z Jacksonu muselo chtě nechtě vzniknout nějaké to podezření, a tak je otázka, jestli Rozalba s Esperanzou nechodí po pokojích už z rána a tipy nevybírají pro sebe. Poslední dobou proto Petra začíná na to podivné hamounství hostů trochu nadávat, zvlášť poté, co namísto tipů nachází jogurt na stěnách, rozházené povlečení, postříkaná zrcadla a hnědou stopu na bílých ručnících, jednoznačně užitých jiným způsobem, než je jejich účel.

Vyhlídky na lepší pracovní pozici, ač stále stejně finančně ohodnocenou, musí Petra prozatím strčit do šuplíku vedle postele, protože ačkoliv si Ed zpočátku ihned všiml jejího půvabu a posadil ji na front desk (= recepce), anglicky mluvící holky, které postupně přijely do FSR až po nás, Petru vytlačily. Některým hostům však dost možná bude přeci jen chybět holčina, která brala jejich telefony a českou rozpačitou angličtinou se ptala: „Thank you for calling Flying Saddle Resort, here is Petra, how can I help you?“ (Děkujeme, že voláte na Flying Saddle Resort, tady Petra, jak Vám mohu pomoci?). A tak se vidina front desk vzdálila, přesto ještě dnes občas Petru zavolají, aby zaskočila v Liquor store (= obchod s alkoholem), protože osmnáctiletá Jessie nesmí alkohol kvůli svému věku ještě prodávat. Poslední týden se ale Petřiny skills (= dovednosti) i beztak rozšířily, protože ji Ed na odpoledne zařadil do skupiny Maintenanc.

A Maintenance? Dámy a pánové, to je jiná liga :oP Pod vedením lehkovážného Tima jsme si s Markem na manuální práci brzy zvykli, protože pracovat jeho tempem jednoho head boardu za hodinu nebyl vůbec problém. A spolupracovat u toho ještě s blázny Honzou a Ondrou, kteří nikdy neztrácejí dobrou náladu a se vším si vědí rady, to nebylo na škodu. Co jsme nevěděli, to jsme si prostě vymysleli a dokud nebyl hotový nový hotel a blízké chatičky, měli jsme o práci postaráno. Dělali jsme s Markem ve dvojici a zásobili nové pokoje ledničkami, kávovary, mikrovlnkami, odměřovali jsme vzdálenosti postelí od sebe, krášlili je zelenými sukýnkami, aby nebyly vidět bed base (= bed frame = kostra pro matrace), a protože morálka Američanů způsobuje, že se všechno udělá a pak to zase někdo rozhází, dělali jsme mnohokrát všechno dvakrát nebo třikrát. Jak se ukázalo, nový hotel se pak nemohl otevřít, protože nesplňoval protipožární podmínky, a tak jsme se vrhli na chatky. Tam už se s uvedením do provozu vyloženě spěchalo, a tak jsme zjednodušeně řečeno dostali jediný příkaz „Dodělejte kabinky!“ Víc moc nic, jak říká Ondra, tudíž jsme si vymýšleli, kam patří kávovary, kam lednice a mikrovlnky, dohadovali se, kdo přidělá na stěny televize, rozmýšleli se, že by to asi chtělo do tý komory ramýnka, skládali jsme k sobě šroubovákem kýčovité krby a pak přišel Ed, půlka věcí přišla jinam a my zas měli co na práci. Popisuju to tady úsměvně, ale popravdě nás tahle pracovní morálka Američanů začala brzy pěkně vytáčet. O tom zase ale jindy, to by bylo na dýl.

Přestože jsme pracovali na hotelu a na chatičkách (= kabinkách = cabins), občas jsme, jak jsem již předeslal na začátku, dostali s Markem úplně jinou práci. A tak nás jednou Tim bez bližšího vysvětlení naložil do svého džípu a odvezl nás pár kilometrů za Alpine, kde je druhý employee house. Pro samou trávu na něj ale skoro nebylo vidět, a my s Markem, vida u garáže narovnanou sekačku, motorovou kosu a benzín, jsme hned odtušili, kolik uhodilo. Sekat trávu nás ale vcelku bavilo. Já se hned ujal motorové kosy a po deseti minutách jsem měl tak zelený šusťáky, že bych potřeboval máminu asistenci, abych to nějako dostal dolů. Trávu jsem během kosení vyhrabával i jazykem mezi zubama a brýle, které nám Tim na ochranu očí koupil, hodně rychle došly svého opodstatnění. Marek se ujal dvoukolé sekačky a aby nic nezkonil, Tim mu ukázal jak na to. Vyryl při své názorné ukázce do trávy skoro hlinitou brázdu, rozkuchal u toho jednu chuděru myš, pak vzal mojí motorovou kosu a ve stylu „ty se s tim děsně mazlíš“ kosu vzal a plot neplot, kůlna nekůlna, metal kosou ze strany na stranu, až z tej struny, co uvnitř rotuje, moc nezbylo a musel jsem tam dát novou. Marek mezitím statečně bojoval s dvojkolou sekačkou, taky pořád měnil strunu (klasický nůž tu najdete jen těžko a elektrický sekačky tu patřej do muzea) a když dostal za úkol pokosit vysokou strávu u silnice, funěl u toho víc než sekačka. Pak jsem ho ale viděl, jak tam s tím nějak bezmocně cloumá, tak jsem k němu přišel a Marek povídá: „Tak sem to, čéče Milane, asi rozbil.“ Povídám mu: „Proč si to myslíš?“ A on tak jako rozhodil rukama a nevinně odpovídá: „Tak si tak sekám, najednou se to zaseklo, vyvalil se kouř a chcíplo to.“ :oD No prostě se s tim nepářem a technika našemu úsilí nestačí ;o)

Pak jsme s Markem po večerech zametali chodníky a silnice v resortu, roznášeli ostřikovače po parcele, aby nevysychala tráva, čekali na rádiu (radio = vysílačka), kdyby některý z hostů potřeboval vyměnit ovladač, nebo dovézt přistýlku, vynášeli jsme koše a tak prostě co bylo potřeba. Poté, co se nové budovy dostavěly a dovybavily, neměli jsme moc co na práci, a tak jsme chvíli dělali, co nás napadlo, jakože jsme třeba vypustili rybníček. Děsná psina, byste nevěřily :oD Do té doby, než přiběhl Tim, oči navrch hlavy, začal tou svou kalifornskou hatmatilkou kačera Duffyho prskat něco o plastu pod jemnými kamínky v rybníčku, celý vyměnit, všechno špatně, kdo vám tohle řekl, ale jinak dobrá práce. Vyberte si z toho co chcete, my jsme to taky celý nepochopili. Tim každopádně plašil zbytečně, protože ochranný plastový obal pod kameny v jezírku jsme neporušili, Ed nás nechal rybníček zase napustit a dodnes se tam voda vesele drží, nikde neuniká a zase nepročištěná smrdí ostosedm. K dnešnímu datu (8.7.) jsme už prozatím všichni tři rozdělení. Ed nechal specializovanou firmou zprovoznit poloautomatické ostřikovače (resp. vodovodní systém pod povrchem) a já jsem ho dostal na starosti. V schedule (= rozpis práce) mám za svým jménem psáno Maintenance-Water (Údržba-Voda) a mým úkolem je dopoledne a večer postupně pouštět ostřikovače na různých částech pozemku. Přiznám se vám, že to byla docela sranda, ale začíná mě to nudit a vymýšlím si práci navíc. Práce nevadí, vadí spíš fakt, že mám jen sedm hodin denně, tedy 35 hodin týdně. Und das ist wenig. Marek má sice taky nepříjemně rozdělenou směnu na dopolední (8-12hod.) a večerní (18-22hod.), ale narozdíl od mé sedmé hodiny začíná v šest. Má tedy osm hodin denně, tedy standart, ale zase dělá dopoledne housekkeping s Petrou a večer v kuchyni disch washera (disch washer = umývač nádobí). Myslel, že s ním pěkně vyběhli, ale jak se ukázalo, během dvou dnů, co to dělá, se k nádobí jedinkrát nepřiblížil a místo toho pomáhal zaneprázdněným číšnicím uklízet stoly (buzzer = prostírání a úklid stolů). Petra nevěděla, jestli se má urazit nebo se štěstím smát, když jen na tipech přinesl hned první dva dny dohromady asi 70$ :o) Uvidíme, jestli mu to vydrží, nebo ho Mexičan Viktor chytne za límec a mrskne s nim ke dřezu. Petra se dál drží housekeepingu a má narozdíl ode mě a Marka celodenní směnu, tedy 8 až 12 a 13 až 17, což prakticky znamená, že se nemůže spojit se svojí rodinou jinak než ve volné dny nebo brzy ráno. Dále to znamená, že se po večerech na pokoji nudí, a tak je ráda, že vedle bydlí češi, se kterýma si může kdykoliv pokecat.

To by bylo o naší práci asi všechno, už tak jsem to myslím dost rozsáhle rozvedl. Poslední poznámku si troufnu udělat o našich výplatách. Každé úterý dostáváme šeky, které si pak jedeme na kolech proměnit do malé místní bankovní pobočky. Hned první výplata nás dost zklamala, protože narozdíl od Ondry s Honzou, kteří si vydělali přes 400$ každý, my jsme si každý vydělali něco kolem 180$. Dost jsme nad tím dumali, ale pak nám došlo, že jsme pracovalo sotva půl týdne, zatímco kluci vzhledem k dosud nezavedenému pracovnímu pořádku pracovali dost přesčas, což se namísto 8$/hod. hodnotí 12$/hod. Dnes je úterý a my dostali další výplatu, opět jsme ale trochu zklamaní, protože daň nám namísto 18ti dolarů, se kterými jsme počítali, vzala celých 26$. I tak už jsme si ale vydělali sympatických 250$ a příští týden čekáme nejvyšší ohodnocení, protože jsme uplynulý týden kvůli spěchu s chatičkami napracovali několik hodin přesčasu. Toliko o nás a penězích. Zatím nás nezkazily, i když naše bazírování na kdejakém dolaru, jak vypovídá poslední odstavec, by se mohlo lecjakému brigádníkovi u nás v Čechách zdát trestuhodné, když nás tu platí v přepočtu 120ti korunami na hodinu. V Teplicích bychom byli rádi i za polovinu.

PS – Pokud budete koukat na fotky, a vy určitě koukat budete, omluvte prosím jejich kvalitu. Do práce si obvykle neberu foťák, takže většinu fotek zplodil můj telefon.

 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář