Agenturu vybíráme dlouze a únavně
Michal - Dopoledne jsem toho mnoho nestihl, došel jsem si tak akorát na oběd a znovu přetřásal, co se mohlo dít o Wotkkově noci. Pak jsem si něco dělal na počítači a po druhý hodině vyrazil na Ípák, kde jsem měl sraz s Markem. Zkoušel jsem při té příležitosti sluchátka od Sony Ericsonu, ale to prostě nosit nemůžu, i když to ty uši skutečně většinou ucpe. Marek už na mě čekal, a tak jsem mohli rovnou vyrazit na první pohovor o možnosti vycestovat za prací do USA. Vybrali jsme si Student Agency. Usadili nás do příjemné zařízené manažerské čekárny k jednomu ze stolů a brzy se nás ujala příjemná slečna. Spustila na nás vodopád slov, ale naštěstí jsme se s Markem občas vynořili nad hladinu a nějakou otázkou se zase nadechli. Dozvěděli jsme se spoustu informací, vzali si kontakt a spokojení vyrazili k Václavskému náměstí do pobočky GTS International. Tam na nás paní chvíli působila trochu znechuceně, ale pak zřejmě usoudila, že nejsme jen nadšení z novýho americkýho filmovýho trháku, ale chceme tam skutečně jet, a tak se stala přívětivější. Svou ochotu zastoupila tiskem spousty papírů a spoustou informací, které jsme tak tak stihli s Markem pobrat. Není tedy divu, že když jsme se zase ocitli venku v zimě na ulici, vydali jsme se ke KFC, kde jsme to všechno probrali.
Marek zavolal Petře a zvěstoval mi, jak dopadla v GTS v Ústí ona a dohodli jsme se, že se večer sejdeme na Skypu a ICQ, kde to všechno všichni proberem. Prozatím jsme s Markem koukli do vytištěných papírů, vypsali si klady a zápory jednotlivých společností a rozklepali se jak před maturou při pomyšlení na pohovor v angličtině. A když je z toho rozklepanej a nesvůj Marek, já abych si rovnou hledal záchranku, ve který mě pak odvezou. Hlavu plnou otázek a nejasností jsme se rozloučili a já se spěchal za Kulkinem k Albertovi na Můstek.
...
Chtěl jsem si pak na pokoji osmažit vajíčka, ale k tomu už nedošlo, protože jsem potřeboval odcyhtnout Anetku, která v USA už byla a pak už jsem nic jinýho než Ameriku neřešil. Anet mi spíš doporučila plavčíka, přímo přes agenturu, se kterou jela ona. Nakonec se ale ukázalo, že by to bylo o deset tisíc dražší. Vyzpovídal jsem pak ještě Gaboše, kterej mi plavčíka taky doporučil a ujistil mě, že se nám to vrátí a taky Báru Kurinovou, která by si na mě asi udělala čas až zítra. Ludvíkovi jsem se nedovolal a Džin se ozval až kolem půlnoci. Museli jsme s Markem počkat, až se na komp dostaví Petra, ale aspoň jsme mezitím vyřešili problém s mikrofonem, který trápil můj komp. Povedlo si mi ho nakonec nějakým zázrakem nastavit tak, že mě Marek dobře a bez problémů slyšel. Petra musela psát přes ICQ, ale alespoň nás slyšela. Dohadovat jsem se začali tak v deset a skončili jsme zcela utavení a vyčerpaní o půlnoci. Dvě hodiny jsme přetřásali, jestli jedem do USA, jestli to není ukvapené rozhodnutí, jestli pojedeme s tou nebo tou společností a stále jsme se nemohli dohodnout. Petra trvala na tom, že chce využít slev a neplatit nic zbytečného navíc. A tak nakonec prosazovala GTS International, já Student Agency a Marek se dostal do nevděčné role posledního názoru, který rozhoduje. To už byla ale skutečně skoro půlnoc a nejen Marek, už já jsem měl v hlavě totálně bordel. Moc informací, málo času a tíživé vědomí toho, že pojedeme někam do neznáma a ještě zaplatíme parádní prachy, který už neuvidíme. Dali jsme radši na chvíli pauzu.
Když jsme se k sobě zase vrátili, stačily mi dvě minuty, abych se naštval, že už to nemáme vyřešený a podráždění jsme byli všichni. Občas jsem měl výpadky a namísto, abych vnímal Marka, jsem přemýšlel o hloupostech. Kurnik šopa... no jasně Marku, šak já už tě vnímám. Takže GTS International nebo Student Agency, rozlousknem to. Markusi, co myslíš ty? GTS International? No tak dobře. Dem teda na tvrdo do toho. Letíme do USA, sepíšeme to s GTS International a pokusíme se stihnout slevu, takže do pátku musí bejt všechno vyřízený. To znamená zejtra oběhat několik lidí, získat potvrzení, vyplnit formuláře a je veta po klidu. Chtěl jsem si dopisovat deník a večer strávit s usměvavou drzou holkou, namísto toho budu papírovat, nervozně přešlapovat a v žaludku pocítím první šimrání ze strachu před pohovorem v angličtině. Prostě bájo.